Memorování – kámen úrazu či výmluva rodičů?

Memorování – kámen úrazu či výmluva rodičů?

Co to ono zlověstné memorování vlastně je? Nejedná se o nic složitějšího, než je pouhopouhé učení nazpaměť, ačkoli v něm jeho odpůrci často hledají až mýtického démona. Přesto je právě tento způsob učení velmi důležitý při cvičení paměti, rozvoji myšlení a zapamatování. Dá se vlastně považovat za pomyslný základní pilíř znalostí, protože když si informace nezapamatujeme, nejsme schopni s nimi dále pracovat.
 čísla a pí
Rodiče a studenti ale čím dál častěji protestují, že školy nerozvíjí jejich myšlení, pouze je nutí „biflovat“ se hory zbytečných informací. Chtějí diskuzi, požadují, ať žáci sami dojdou na podstatu věci. Ne vždy je ale takový přístup vůbec možný. Například v matematice nemůžete čekat, než vaši svěřenci znovuobjeví pythagorovu větu či jiné vzorce, a i další přírodní vědy jsou založeny na faktech, které prostou diskuzí nezměníme. Podobně to funguje také u jazyků, kdy je sice důležitá komunikace, přesto nemůžeme polemizovat o tom, proč pes je v angličtině „a dog“ a ne „a cat“. Naproti tomu v mnohých humanitních předmětech, například sociologii nebo psychologii, mohou poznatky studentů rozvést zajímavou diskuzi.
knihy v opasku 

Všeho moc škodí

Kamenem úrazu je však to, že někteří učitelé v bodu memorování zamrznou. To je však jen prvním krůčkem k plnému poznání. Benjamin Bloom, uznávaný americký psycholog, již před půl stoletím vytvořil Bloomovu pyramidu, tzv. Taxonomii kognitivních znalostí. V ní znázorňuje úrovně učení od základního memorování až po vrcholek ledovce; hodnocení.
 
Prvním stupněm je tedy zapamatování si informací. Druhý krok je pochopení učiva, tedy že daný problém dokážeme vysvětlit vlastními slovy. Dále je tu aplikace – použití nově nabytých informací na určitém příkladu. Poté se přes analýzu (specifikování jevu) a syntézu (kategorizaci, shrnutí) dostáváme až k poslednímu kroku, hodnotícímu posouzení, argumentace a obhájení jevu.
 
Na tom tedy stagnuje naše školství. Ačkoli první a mnohdy i druhý krok ovládáme dokonale, čím výše bychom šli, tím ztracenější budeme. A je málo škol a odvážných učitelů, kteří vedou své studenty až na vrchol poznání.

Memorování – kámen úrazu či výmluva rodičů?
Ohodnoťte příspěvek
Comments are closed.